484. Světlo na vozové cestě
Zavázaně, + bonus...menší mezery:-)
» autor: robin Marnolli |
V šeru vybydlených domů,
o přízeň se neopřeš,
ze všech věží nářek zvonů,
úsměv věnuje jen lež.
Zdali v dáli podá ruku,
smutek láskou prostřelí,
jemu promluv k jeho uchu,
z Pondělí až k Neděli.
Potom, když pohladí veršem,
z knihy staré sedm dní,
k srdci vnikne ostřím meče,
v mysli tvé se rozední.
o přízeň se neopřeš,
ze všech věží nářek zvonů,
úsměv věnuje jen lež.
Zdali v dáli podá ruku,
smutek láskou prostřelí,
jemu promluv k jeho uchu,
z Pondělí až k Neděli.
Potom, když pohladí veršem,
z knihy staré sedm dní,
k srdci vnikne ostřím meče,
v mysli tvé se rozední.
Tipů: 10
» 11.12.13
» komentářů: 7
» čteno: 706(15)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.12.2013 - 19:33
krizekkk
Já nepochopil. Promiň. Má je vina.
» 11.12.2013 - 19:42
krizekkk: Nemusíš se omlouvat...báseň žije vlastní život, a čtenáři ji stejně cápou jinak, než autor. (to jsou mé zkušenosti u drtivé většiny mých básní:-)
» 12.12.2013 - 16:52
Ano, slovo má velkou moc, může ublížit nebo zase pohladit, mne pohladilo - ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: 483. V zrcadlech lidské krutosti | Následující: 485. Rozpoznávání