Pan podivný

Jeho příchod je jak úder blesku
slunce do mrazu pyšně svítí
náhle celý svět je pln lesku
kéž čeká nás krásné žití?

Užívám si jeho přítomnost
když se na mne podívá
stojím, hledím a nemám slov
tak jeho tvář je tajemná.

Mhouří svoje temné oči
lesk vlasů ve světle
orlí pohled pod obočím
čekám, že snad ulétne.

Vyzařuje tělem zvláštní zář
z pórů slyším hudbu dojemnou
usmívá se záhadná tvář
objímá mne láskou podivnou.

Přesto bázlivý a milý je ke všem
vůbec nezná zradu ani zlost
přítele vidí v každém a ve všem
jeho přítomnost způsobuje opilost.

A pak náhle kdesi mizí
já stále cítím jeho charisma
stavá se mi opět cizím
navždy budu vzpomínat.

Byl to mimozemšťan snad?