pláč delfína z důvodů, které zná jen..

Falusy mořských vln narážejí
na břicho ponorky.
Siréna si do notesu zapisuje:
neotřelosti.

Impozantní tvorové
dýchají, svítí, předvádějí ladný pohyb:

já vlnožil jsem, sebou mrskám,
o tanec později skála brzká.

Tak praví moře. Kniha zvuků.
Delfíní pláč rezonuje

z důvodů, které zná jen voda.

Ten kavalec duše. Někdy milenka,
co si hýčká květy lodí
a jindy rozzlobený bůh,

který s nimi mrskne
o nekrolog skalního kamene.

Takové už je zkrátka moře.

Proměnlivé, něžné, nevyzpytatelné.

Zbytek měsíce se zatahuje
jako jizva.

Sirénou k ránu
byl jsem přizván.