Lucčiny oči

Při pohledu do tvých očí,
modrých jak sama hlubina,
svět se houpe, se mnou točí,
je v nich vidět každá rána,
kterou musela jsi snést
když podlým osudem, dala jsi se vést.

Tak hluboké, zklamané a moudré,
již v tvých šestnácti letech,
jsou stejně smutné, jako modré,
mluví o zraněných citech.
Kdysi možná veselé a šťastné,
dnes jsou ale, marnou láskou zkalené.

Rozumím ti více než kdo jiný
možná více než si myslíš,
kdo za tvé trápení je vinný
nevědělas, jak moc se mýlíš,
když tomu člověku tolik jsi věřila,
že část svého srdce, do dlaní mu vložila.

V tvých očích jako v knize,
na stránkách hustě popsaných,
zračí se tvá krize,
strachy nocí bezesných.
Čtu, jak strašně tě to trápí,
až mi z toho v hlavě teskná píseň hučí.

A tak tě tímto prosím,
věř mi, já tě nezklamu!
Je to těžké já to vím,
když drželi tě přes rok v klamu.
Mě nejde o nic, než je o tebe,
pro takovou jaká jsi, zašel bych až do nebe.