Křišťálový princ

Po stříbrném paprsku vyslaném z nebe
šel jako po laně, ruce rozpažené
pomalým krokem houpaný
ve své ješitnosti spoutaný
svaly z křišťálu tělem hrály
všechny šlachy tancovaly
ó, krásný princ na paprsku skály.
Vlasy dlouhé po ramena
dredy měl z kamene
ze štíhlého lesklého těla
hleděl tak studeně.
Očima jak šípy modré odlesky házel
vznešeně nahý po paprsku dolů scházel.

Lid srotil se ve strnulý dav
a pokorně sklonil hlavy.
On pyšný jak třeboňský páv
chodidly cinkal o kameny.
Tak kráčel křišťálový princ zemí
jak šachový král bez brnění.
Vznosně namyšlený nebe nosem by očichal
jen dlouhý ladný krok baletní udělal.
Vzácný strom past pro něj přichystal
do cesty šibalsky nastavil kořen
princ ladnou chůzí již zmožen
zakopl, upadl, naříkal
na tisíc kousků se rozsypal.