ROZTÁVÁNÍ

Mlhavé ráno pod bodem mrazu,
do noci vstávám, venku je sníh,
v kostech mi praská, závidím plazům,
závidím vločkám, lehkým jak vích.

Nohy jak z olova statečně vláčím,
cestou do koupelny popadám dech,
jsem sobě protivná, do tmy se mračím,
nesnáším po ránu zimu a spěch.

Do teplých bot, bundu a šálu,
statečně vycházím z domovních vrat,
podrážky naráží na zmrzlou škváru,
v poslední chvíli odvrátím pád.

Za okny první adventní svíčka,
vánoční výzdoba, nad hlavou zář,
choulím se do sebe, vlhnou mi víčka,
začínám roztávat, horkou mám tvář.