ZÁVĚREČNÁ 29.11.2013

Krátká reportáž o naší závěrečné, abych na to jednou nezapomněla. Poznámky spíše pro mně, ale klidně si počtěte ;)
» autorka: Rezkaaa
Nádech, výdech.
"Kdybych padala, chytej mně," řeknu svému tanečnímu partnerovi a snažím se rozdýchat nervozitu. V pohodě a klídku jsem se stihla učesat, namalovat a dokonce jsme si s mým tanečníkem (pozn. zde uváděn jako Adam) stihli asi hodinku a půl zatancovat a nacvičit vymakávky do soutěže.
A nyní jsme stáli seřazení v dlouhé frontě od vchodu do sálu až na schodech a měla začít polonéza.
"Už se de!" ozve se kdesik vepředu a já mám pocit, že sebou seknu. Pevně se chytnu Adama a vyrážíme.
Když vcházíme do sálu, nervozita opadá, miliony očí nás všechny (všech přes 70 párů) sledují a já se úplně uvolním.
Vždyť je to naposled! Je čas si to užít!
Otočky, menuet, úklona, potlesk. Ačkoliv vlevo i vpravo stály slečny s šatama s kruhem (já kruh nemám), nepozabíjeli jsme se.
"Přivítejme všechny účastníky tanečního kurzu," vítá nás náš taneční mistr a po kratším proslovu pokračuje: "Pánové, doneste slečnám kytičky, dáme si kytičkový waltz."
Dostávám nádhernou žlutou růžičku a waltz začíná. První otočka, rup ho! Hlava na hlavě, kytička dostává 'sejma' od vedlejšího páru. Bohužel to tak probíhá skoro celý tanec, protože na parketu zkrátka není k hnutí (tímto děkuji za praktičnost kruhů).
Další tance už každopádně netančíme s kytičkou a tak to s Adamem rozválíme. Jako účastníci kurzu předvádíme všechny tance, které jsme se naučili a užíváme si to i v zavazejících dlouhých šatech.
No, a pak přichází část, kdy slečna představuje své rodiče partnerovi. Mí rodiče bohužel nemohli dojet, tudíž jsme si s kamarádkou, která na tom byla stejně akorát prohodili partnery. A to byl tanec! Naprosto nesehraná s kýmkoliv jiným jsem se snažila nějak vyjít novému tanečníkovi vstříc. Snaha byla. Vedení nebylo přesvědčivé, ale trsli jsme si dobře.
Po sérii tanců následovala ukázka tanců od profesionálů. Narovinu, čuměla jsem jak puk s otevřenou pusou. Při vášnivé svádivé sambě, kterou předváděl brutálně energický pár, jsem měla opravdu pocit, že ta slečna dokonale svádí celý sál!! Klobouk dolů!!!
A byla přestávka. A po přestávce měla přijít ta nejvíc stresová věc. Vlastně dvě. Slečny měly (po předání dárku svým partnerům) tančit s otcem partnera. No, mě se to nakonec nevyhlo také. Dali jsme si polku a valčík (tatínek partnera výborně vedl) a pak už jsme si poděkovali za tanec.
Druhá věc, soutěž. Páry se mohly nahlásit do taneční soutěže, tančilo se v tomto pořadí pět tanců, waltz, valčík, polka, chacha, jive. Celkem nás soutěžilo 14 párů, tudíž jsme byli rozděleni na skupinky po sedmi, vždy první skupina zatančila jeden tanec (např. waltz) a pak ten waltz zatančila i druhá skupina a přešlo se na další tanec.
Tak jo.
"A přijdou nám na parket páry číslo 57, 58, 59, 60, 61, 62, 63." My jsme byli padesátosmička. Vešli jsme na parket, byli jsme představeni, vystoupili jsme z řady a hned na začátku jsem pokazila úklonu. Co už, jelo se dál.
Díkybohu jsme měli v sále bohatou podporu kamarádů, takže jsme se do toho díky nim mohli opřít ještě více.
Waltz jsme si užili, valčík jsem prý málo dotáčela. Polka byla dobrá, vynechali jsme si tam ale kvapík, protože se nám nelíbil. A přišla chacha, ve které jsme si vymakali prodloužený New york. Bohužel jsem se do tance tak zažrala, že jsem to totálně zapomněla a úplně jsme se rozhodili. Celý zbytek krátké písně jsme tam nějak zápasili a jak jsme odešli ze sálu, myslela jsem, že mě Adam zabije. Nesmím zapomenout na to, že do soutěže šly samé výborné páry, takže ta konkurence byla fakt veliká.
Snažila jsem se Adama dostat do pohody s tím, že bude jive a ten prostě nepokazím /e. No, nestalo se. Nebylo to nijak fatální, pouze jsem se při prodlouženém základním kroku otočila a pak byla ještě jedna drobná chyba někde, jinak to bylo dobré.
Jakmile jsme skončili, Adam prohlásil: "Ty vago... Asi se du projít." a odešel. Jo, bylo mi to brutálně líto né za mně, že nepostoupíme do finálové sedmičky, ale za něj, že jsem mu to pokazila, ačkoliv už v taneční soutěži v minulém roce byl a vyhrál třetí místo. Štvalo mně, že jsme na to trénovali asi 8 hodin (v součtu) a já jsem to pak zkopala úplně zbytečně.
Než se vyhlásili páry, které postoupily dál, tančilo se asi šest tanců a já myslela, že si půjdu kopnout panáka. Nešla jsem.
"A máme tu vyhlášení párů, které postupují do finále. Budou hodnoceni veřejně, porota jim bude ukazovat známky (pořadí na jaké by je umístila). Každé číslo mohou dát jen jednou, jen jednomu páru za ten jeden tanec."
Dále náš instruktor vyhlásil čísla párů, které postoupili dál a naše tam nebylo, což jsme čekali. ALE postoupila spolubydlící (sestra Adama), takže jsem měla alespoň pořádný důvod dále fandit. S holkama jsme si to užívali i za soutěžící. Jakmile páry dotančili tance a byly za každý ohodnoceni, následovala pauzička a už konečné vyhlášení.
"A nyní řeknu čísla prvních třech párů, pořadí v jakém je vyhlásím ale není konečné. Pár číslo 62, 74 a 60."
Moje spolubydlící tam byla! Skandovali jsme jako o dušu a na hlasitosti jsme ještě přidaly, když na třetím místě skončil pár 60. Takže buď druzí nebo první.
"Na druhém místě je pár... 62! Eliška a Petr." Tak to dokázali. Skončili na úžasném druhém místě (výhru si spolubydlící samozřejmě zapomněla na stole a odjela pryč).
První místo pro pár 74 bylo oprávněné, oba dva byli výborní tanečníci, je sice fakt, že už tanečních kdysi byli, ale to spousta pánů, kteří se vůbec soutěže účastnili byli taky. Takže nyní byl na řadě vítězný tanec, za který si vítězové zvolili jive a mohli to rozjet.
Po soutěži už následoval třetí blok, tancujte si jak chcete. A tak jsme tancovali. Nohy bolely, tělo bylo unavenější, ale byl to mazec. Škoda jen, že postupně všichni odcházeli a odjížděli domů.
O půlnoci přestala hrát živá hudba a jelo se na písničky na playback. Pak odjela i spolubydlící s bratrem a já si "pokecala" se zhuleným spolužákem a opilým kamarádem. Není to nic, čím se může chlubit, ale byla to sranda poslouchat je, jak jsou mimo.
Já osobně zásadně abstinuji, poněvadž nemá cenu se motat na parketu, když se člověk motá už i bez jakéhokoliv alkoholu :)
Po úplném skončení našeho závěrečného plesu jsme si sbalili sakypaky a šli asi kolem druhé spát s kamarádkama do našeho kutlochu. Kruté bylo vstávání o půl 6 a jízda vlakem, busem a kilometr a půl pěšky domů. Doma jsem byla asi tak o třičtvrtě na osm. Celý dům spal. No, já nešla a pudu až večer. A teď tu sedím a vzpomínám.

Díky!


(Poznámka pro mě, tanečníci: (Adam, Jeňa, Luke, tatínek partnera, Pepa, Grepa, Dejv Sunny, Amen, Šíša, Honza Brab.)
Tipů: 3
» 30.11.13
» komentářů: 2
» čteno: 1129(10)
» posláno: 0


» 30.11.2013 - 19:16
krizekkk
Že já vůl do tanečních nechodil a raději jsem rebeloval proti všemu. :-) ST
» 30.11.2013 - 20:54
tančím ráda...a tahle tvoje reportáž mne bavila...tak ať ti ty kroky pro příště lépe vyjdou:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Rozume, nejsem! | Následující: Žďárpoezie - CSM VZKAZ

© 2011 - 2022 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.