v bůdě i na dešti...
šlapací...
» autor: enigman |
chytám
poslední vlak
z devatenáctého století
a vystupuji
v bouřlivém roku 2123
bych se mohl usadit
v jednatřicátém červenci...
nejsem turista
chci se dostat pod kůži
zapracovat do morku kosti
se zvláštním vzkazem
u divokého rytmu srdce
v prudkém dešti
jelikož má náklonnost
k vám
je velmi hluboká
drahá Abenli
pořád však nemůžu přijít na to
proč jste požadovala dobrodruha
notabene hortátora z římské galéry
a tesaře pražců
zasmála se
jako když mrholí
jste tak roztomilý
s těmi svými stříbřitými záblesky
v ocelových čupřinách
z následků elektrického křesla
přeci na překvapující absurdity
a převratné inovace
příteli
které právě teď útočí
na vaše smysly
potřebuji vysadit
pár záhonů
impulzivních macešek
zpeřených orchidejí
a našpulených narcisů
opravit nástupiště
vycpat pohovku
a také strávit
malebný podvečer
s vidinou podzimní vláhy
házením podkovy
lehkým pitím
a grilovanými žebírky
inu jak se člověk začne
zabývat nemožným
může se stát všechno
zadívali jsme se nahoru
pár ohnivých koulí
vyletělo z rachejtle
jako hlinění holubi
a rozprskly se
ve vodní hvězdy
a jejich odlescích
křižovaly hladinu nebe
fosforeskující rybky
poslední vlak
z devatenáctého století
a vystupuji
v bouřlivém roku 2123
bych se mohl usadit
v jednatřicátém červenci...
nejsem turista
chci se dostat pod kůži
zapracovat do morku kosti
se zvláštním vzkazem
u divokého rytmu srdce
v prudkém dešti
jelikož má náklonnost
k vám
je velmi hluboká
drahá Abenli
pořád však nemůžu přijít na to
proč jste požadovala dobrodruha
notabene hortátora z římské galéry
a tesaře pražců
zasmála se
jako když mrholí
jste tak roztomilý
s těmi svými stříbřitými záblesky
v ocelových čupřinách
z následků elektrického křesla
přeci na překvapující absurdity
a převratné inovace
příteli
které právě teď útočí
na vaše smysly
potřebuji vysadit
pár záhonů
impulzivních macešek
zpeřených orchidejí
a našpulených narcisů
opravit nástupiště
vycpat pohovku
a také strávit
malebný podvečer
s vidinou podzimní vláhy
házením podkovy
lehkým pitím
a grilovanými žebírky
inu jak se člověk začne
zabývat nemožným
může se stát všechno
zadívali jsme se nahoru
pár ohnivých koulí
vyletělo z rachejtle
jako hlinění holubi
a rozprskly se
ve vodní hvězdy
a jejich odlescích
křižovaly hladinu nebe
fosforeskující rybky
Tipů: 26
» 27.11.13
» komentářů: 12
» čteno: 620(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.11.2013 - 09:34
Mám pocit třepetavé absurdity, spojené s moudrým nadhledem, asi mi straší ve věži plné pomněnek a tak jdu skočit do vodopádu fantazie...
» 27.11.2013 - 14:11
nasedám do vagonu plného hvězd. jednu chytám, šeptám jí přání a nechávám jí dál se unášet :) **
» 27.11.2013 - 19:01
krizekkk
Snílku. ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: ne poslušně... | Následující: Mahaleb...