Belveder

Belveder


Já Belveder jsem stavět dal, má milá krásná paní.
Abych svou lásku ukázal. A chtěl jsem ti jej dát.
A nevěděl, než dostavím, že žal mne krutě zraní.
Já nečekal, že zemřeš. Že dostihne mne žal.

Bylo to krásné ráno. A šest a dvacet let.
Ve smlouvě bylo psáno, že musím si tě vzít.
A ty ses měla vdávat. Bylas jak z růže květ.
Otcové si to slíbili. My měli spolu žít.

Já mnoho krásy nepobral. Mým bylas andělem.
Krásná, chytrá a šikovná. Tvé krajky šat můj zdobí.
Nám bylo dáno spolu žít. V tom čase válečném.
My nedali se rozdělit. Byli jsme děti doby.

Milovali jsme se velice. A stále. Nejen v mládí.
A na koních jsme jezdili a hráli krásnou hru.
Jen za ruce se vodili a moc se měli rádi.
Patnáct jsme dětí zplodili. Tolik nám dopřál Bůh.

Já při tobě jsem věrně stál. A dělal, co se sluší.
Tvůj lid tě také miloval. A královnou tě zval.
Byla jsi všude vítána pro svoji dobrou duši.
A já jsem Bohu děkoval, že mi tě tenkrát přál.

Teď ležíš tu. Jako když spíš. Jsi jenom strašně bledá.
Do černých šatů oděna. Za hlavou svící plamen.
Já u tebe bdím celou noc. Můj žal mi usnout nedá.
Čerň smutku budiž souzena. Na věky věků Amen.