Prázdnota

Zatáhnout žaluzie, nesvítit,
tmu na vlastní kůži pocítit.
A tóny ticha
znějí mi v uších,
na záda dýchá mi
tikot v duši.

Za okny zima, větve holé,
vnitřní chlad proniká do pokoje.
Život jako setrvačnost,
vteřina trvá celou věčnost.

Blyštivost chvil když zahlédnu,
to střepy se třpytí
z rozbitých nadějí dolehnu
okamžik, už není zbytí.

A vánoční hvězda
někde v dáli,
ta se mi nezdá
a ptá se zda-li…?

Já nevím, snad…