Bloudím

Letošní podzim krutě se nezdařil,
kde jsou ty loňské deprese?
V jejich návrat jsem tak věřil,
teď sám sebe bojím se.
Proti všem byli jsme dva,
hlavně na tomto papíře.
Já a moje vnitřní já,
ta nezkrotná bestie.
Dnes ale hledám myšlenky vlastní,
prosíc múzy o nápovědu.
Co napsat do prostých básních,
abych nešílel z toho hladu.
Stravuji se prázdným vzduchem,
nenacházím v něm slov.
Stávám se smutným duchem,
už vykopán mám rov.
Ulehnu si do něj sám
a taky se tak zasypu.
Nevěřím vašim lopatám
a pak chci mít na pomníku:
"Zde leží ten, co čekal přece
na společníky minulosti
a až mu donesou na hrob věnce,
opráší své bílé kosti."