2010

Když noční lampy přejdou v nov
a stíny spolknou všechny fráze,
tma dotýká se v hloubkách slov,

svým múzám chtěli bychom scházet.

Život je zrcadlový sál,
kde každý odraz rozhýčká,
sen v realitě neroztál.

Tak hvězdám padlým pod víčka

napiš svá přání do dlaní,
že chceme se jim přiblížit,
že možná máme poslání.

A možná chceme pouze žít

na vnitřní straně něčích očí
a čekat, až se vysolí
z nich každý smutek, každý zločin,

a inspirace přebolí.

Tam, kde jsou slzy pro štěstí,
rozparky v bocích zteřelé,
pleť svítí krokům na zcestí

a rozprostírá po těle

další ze svých táhlých dní...
Kéž dávná přání půjdou snést
a žádná není poslední

z tmou polétavých múz a hvězd!