Když...

Když do Vánoc
chybí sotva měsíc
a sníh
je v nedohlednu

Když už je pozdě
na všechno
/co jste snad dříve chtěli/
a nevyřčená slova
pálí
díry do srdce

Když jen ležíte
a zbývá sotva
síla
dýchat

Když tečou slzy
a bolí plíce

Když je lepší
hudba hodně nahlas
aby člověk neslyšel
svůj vlastní pláč
a nářek

Když nejlepší
vztah s otcem
začne
po tom, co odejdete z domů...

Když nemáte práci
a "přátelé" vám řeknou
že sejít se s vámi
je pro ně zbytečné

Když potřebujete
být obejmuti
ale dál s úsměvem
objímáte a rozdáváte
sami sebe

Když zmizíte
abyste nabrali sil
a místo pochopení
dostanete nedůvěru...

/Nechce se vám vracet.../

Prostě jen
sedíte
mlčíte
a těšíte se na to
až dopadnete
na dno

Protože pak už
toho není tolik...

/Zlomí vás to./

Ale dál už je jen cesta nahoru...

*Být chvíli na dně, aby byla síla zvednout hlavu,
roztáhnout křídla... a sněžit...*