Potkávám obrazy bez myšlenky

To nic co se v peklo mění
potom v prach se rozpadá
je to krása -nebo není
....a mně zas napadá
vykřičet všechny smutky
spálit mosty
vytvořit úsměv..hloupými gesty
nahé stíny stokrát obelstít
jsou to jen vzpomínky...-
co nemají srdce ,ani tváře
kde je to nebe
nebo slunce
co pálí jen
i déšť pod oknem
mrazivé kapky nad víčkem
či namodralý sen
to všechno se mění
je tak příliš tenký
jako mé obrazy bez myšlenky.