odhmotnění...
...
» autor: enigman |
ticho prostupuje
od rohu do rohu
zvoní mi v uších
jsem lehce nervózní
asi jako kudlanka nábožná
na ateistickém shromáždění
sedím bez hnutí
uvnitř sebe sama
v soukromém planetáriu
srdce zpomaluje
až se zdá
že ve svém doupěti zamrzá
z plic je nehybná houba
kolo se zastavuje
a na hladině stojaté krve
poskakují bublinkové vodoměrky
připadám si lehký
uvolněný a rostoucí
ve stavu
kdy lze postupovat vpřed
bez pohybu
a bez trvání
protože ty voníš Brighten
zvláštní směsí
něčeho osobního a pravěkého
obdařená takovým basso profondo
co v čichové opeře rozbourá střechu
vůní čerstvě otevřeného úlu
důvěrnostmi lučního pylu
fascinující dvojznačností
paradoxů
vzácná bytosti
se silou elánem a vytrvalostí
pro zvýraznění jedinečnosti
a zároveň obrněná
proti všem odpůrcům rozhraní
co splývá v jediné
pozvedám obočí
nasávám vzduch
s pohledem plným očekávání
a nedokonale skrývaného potěšení
otáčím se kolem své osy
v polovině však slastný výraz
vystřídají rozpaky
že když uzřím onen pramen
lahodného aroma
poruším důvěrné pouto
a tak odcházím
se společností představ
které lehce přejíždí
stéblem trávy
po intimních partiích duše
od rohu do rohu
zvoní mi v uších
jsem lehce nervózní
asi jako kudlanka nábožná
na ateistickém shromáždění
sedím bez hnutí
uvnitř sebe sama
v soukromém planetáriu
srdce zpomaluje
až se zdá
že ve svém doupěti zamrzá
z plic je nehybná houba
kolo se zastavuje
a na hladině stojaté krve
poskakují bublinkové vodoměrky
připadám si lehký
uvolněný a rostoucí
ve stavu
kdy lze postupovat vpřed
bez pohybu
a bez trvání
protože ty voníš Brighten
zvláštní směsí
něčeho osobního a pravěkého
obdařená takovým basso profondo
co v čichové opeře rozbourá střechu
vůní čerstvě otevřeného úlu
důvěrnostmi lučního pylu
fascinující dvojznačností
paradoxů
vzácná bytosti
se silou elánem a vytrvalostí
pro zvýraznění jedinečnosti
a zároveň obrněná
proti všem odpůrcům rozhraní
co splývá v jediné
pozvedám obočí
nasávám vzduch
s pohledem plným očekávání
a nedokonale skrývaného potěšení
otáčím se kolem své osy
v polovině však slastný výraz
vystřídají rozpaky
že když uzřím onen pramen
lahodného aroma
poruším důvěrné pouto
a tak odcházím
se společností představ
které lehce přejíždí
stéblem trávy
po intimních partiích duše
Tipů: 34
» 22.11.13
» komentářů: 19
» čteno: 896(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.11.2013 - 15:04
Ladně pokládáš touhu do řádků
a na konci vložíš oprátku představám
Alespoň tedy zamávám
ST
a na konci vložíš oprátku představám
Alespoň tedy zamávám
ST
» 22.11.2013 - 20:38
krizekkk
ggggggggggggg. ST
» 25.11.2013 - 04:08
...když to vezmu čistě pragmaticky, tak došlo jen k jakémusi sblížení, však ne naplnění...
...ale třeba jsem to nerozšifroval správně...:)
...ale třeba jsem to nerozšifroval správně...:)
» 26.11.2013 - 23:21
vzácné osoby, vzácné pocity... vzácnost, bez předsudků... a strach z okamžiku...
když jsem byla zkoušená, vždy jsem měla děsnej strach a taky respekt... jsem si v duchu říkala, to nedám... na to nemám hlavu ani nic ostatního.. uhrála jsem to... přestala jsem se bát... leč respekt mám dodnes... :-))
není se čeho bát, nikdy...
když jsem byla zkoušená, vždy jsem měla děsnej strach a taky respekt... jsem si v duchu říkala, to nedám... na to nemám hlavu ani nic ostatního.. uhrála jsem to... přestala jsem se bát... leč respekt mám dodnes... :-))
není se čeho bát, nikdy...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: liliokoví... | Následující: o Rusalce...