SPLÍN

SPLÍN
(věnováno Ještěrce)

Nosím v hlavě tisíc pitomostí
a Tebe v evině hávu
kapky z dáli nebe
bubnují na cimbály oken
a bokem vedle mne sedí stín
je jízlivý a zebe
Jsem tvůj splín, pokyvuje,
skláním hlavu: já vím...

A kdesi na předmostí
pluje pan Podzim pískem
na tříbarevné pramici
svou sklenici beru stiskem
nechci ho potkat střízlivý
ne v tom stavu...

Nosím v hlavě tisíc pitomostí
a Tvůj obraz nahé ženy
vystřižený ze žurnálu pro pány
iluze jsou prodány do bazaru
za pulbůra a tři kila vzpomínek
na polité desce baru
nu, to se někdy stává...

Každý kamínek té mozaiky
hážu švihem do dálky
jak bobule jeřabin
a čekám, že se vrátí
aspoň jedna z nich
chininem si přiťukávám
se splínem:
Víš, budu tvá noční můra
mně se už nezbavíš!
Já vím, přitakává splín
proto jsem tak ztich...