Staletí bez múz» autorka: Lilith |
Podepřel si hlavu předlouhou rukou
hubené kostnaté prsty s drápy
prohrábly zplstnatělé šedivé vlasy.
Seděl na ztrouchnivělé plísní obrostlé židli
za dubovým bytelným stolem
před černým psacím strojem.
Založený papír, co zežloutl už léty
páska ve stroji dávno vyschla
v hrnku od kávy lógr zkameněl.
Kalnýma očima tupě na papír zíral
žaludek se mu hlady svíral
snad z jeho nekonečné práce
psaní básní bez inspirace.
Cosi ho náhle osvítilo, snad myšlenka to byla
tak silná, až moly v jeho šatech probudila.
Když z pavučin se vymotal
tak hrdě od stolu vstal.
Nevěděl už o čem psát, co dělat, kam jít
proč vlastně žil
provaz se smyčkou na trám uvázal
a s úlevou se oběsil.
hubené kostnaté prsty s drápy
prohrábly zplstnatělé šedivé vlasy.
Seděl na ztrouchnivělé plísní obrostlé židli
za dubovým bytelným stolem
před černým psacím strojem.
Založený papír, co zežloutl už léty
páska ve stroji dávno vyschla
v hrnku od kávy lógr zkameněl.
Kalnýma očima tupě na papír zíral
žaludek se mu hlady svíral
snad z jeho nekonečné práce
psaní básní bez inspirace.
Cosi ho náhle osvítilo, snad myšlenka to byla
tak silná, až moly v jeho šatech probudila.
Když z pavučin se vymotal
tak hrdě od stolu vstal.
Nevěděl už o čem psát, co dělat, kam jít
proč vlastně žil
provaz se smyčkou na trám uvázal
a s úlevou se oběsil.
Tipů: 21
» 21.11.13
» komentářů: 17
» čteno: 819(18)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Černohnilobná temnota
» 21.11.2013 - 13:36
Je třeba psát. Ono se pak něco vyvrbí. Můza je holka zvědavá, tak si přisedne.. ST
» 21.11.2013 - 15:19
Tvořivci, snílci, blouznivci.. někdy duše rozervané, nevyzpytatelné.. tiše trpící, zápolící se svými vnitřními démony. Jen mě tak napadlo.. ST
» 21.11.2013 - 16:14
hu to je horror...jsem blouznivec, ale k oběšení mám zatím daleko...jdu se podívat do zrcadla, esli vypadám ještě k světu
» 22.11.2013 - 20:20
krizekkk
To je o mně? :-) ST
» 23.11.2013 - 14:48
krizekkk: Připadáš si jako oběšenec?... na rozdíl od něj Tobě to píše dobře... :-)
Děkuju
Děkuju
» 25.11.2013 - 22:04
tyhle pocity znám dokonale, ať píšu básničku nebo knížku, jakmile vyschne inspirace je sebevětší chuť k ničemu – ale odkud to znáš ty? vždyť tě ani nestíhám číst :-))) mimochodem skvělý konec (protože jsem to nečekal, vyprsknul jsem smíchy) ST
» 25.11.2013 - 23:45
Pavel F.: ...najednou jsem si ho představila, jak sedí za stolem a ...
Díky moc :-)
Díky moc :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Panic | Následující: Tančím s nadějí