Tma za víčky

*
*
*

Do očí mi stoupá
ranní chlad

tma
se dere za víčka

podzim
ke mně přišel opadat

mizíš,
jako dech ze sklíčka.


Lampa zhasla,
tam dole v ulici

měsíc
smutek teskně zahalil

zhasly hvězdy,
perly zářící

svět
se na chvíli bolestně zastavil.


Slova cos´ říkal
budou zítra tichá

poslední dotek
Tvé teplé dlaně

jsem ten,
co na sklíčko marně dýchá

"chci Tě zas vidět",
šeptám odevzdaně.


Opona padla
do propasti vteřin

klarinet
už nezmění jediný svůj tón

posbírám slzy
z rozházených peřin

bez Tebe...

jsem pokácený strom.

*
*
*