všechny tvé otisky

 

kam se obrátit
když zmizí Země pod nohama
a není nic než pád?

míjím tváře, slova, věci
a nic a nikoho nepoznávám

nic mi nepatří a nikdo mě nezná

nedrží mě

šeptají
ne to (c)o tobě
o jiných temnotách a prázdnu

a když už to vypadá že zmlkli
rozkřičí se znovu

a víc a víc



přes-to je most a vůbec není vratký
přes kalné vlny co jdou nocí
přes křišťálově čisté vody ledovců

jsou i bezpečné stezky bažinami
a klubko jistoty vhozené do bludiště
mozkových závitů a galaxií

tak i z hořkých semínek lží
může vyrůst sladký květ pravdy

a všechny tvé otisky na mé odvrácené straně
vyznačují cestu

prázdno
-ty