VZPOMÍNKA Z LÉTA

Schovaná v dolíku kde se prohání pouze dlouhé vlny, v dolíku kde dlouho mrzne a příroda pozdě vstává. Snová zahrada, kde léčí duch lesa, hnízdí ptáci, slunce svítí silně a dlouho, potok líně lechtá břeh zahrady hlídaný malými vrbami. Svět včel, sršňů, čmeláků a motýlů, zelené trávy, keřů a ovocných stromů.

Tiše vstupuji brankou hlídanou fenkou, jdu po chodníčku vinoucí se zahradou. Vydám se na průzkum, do oka mi padá dominanta skleníku. Vcházím a vidím vyrovnané řádky domácí zeleniny. Cibule, hrášek, mrkev, lusky, okurky… Vedle skleníku rostou rajčata. Stěnu skleníku hlídá stará lavečka zalitá sluncem. Poskytuje zahradníkovi spočinutí, odmění ho pohledem na políčko brambor uchycené jabloněmi mezi sebe.

Míjím ostružinový ostrov, pokračuji malou alejí ovocných stromů posazených na jednom ze šesti pramenů vody. Voním ke hrušce, švestce, jabloním. Pohladím keře rybízu sedící mezi stromy. Dojdu k malinám. Přede mnou se zvedá klenba sklípku se štěrkovou cestou do tmy a zemní vlhkosti. Zde se krčí hlavičky žampionů a hlíva ústřičná.

U třešně mě zastaví plot skrývající život slepic pilně hrabající hlídané sebevědomým kohoutem. Na ně ze své dřevěné haciendy shlíží rodinka králíků. Po chvíli snění o vejcích, obcházím plot a ocitám se u houpačky. Příjmu posezení s pohledem na střed zahrady s pnoucím se vínem ke slunci. Cítím sílu potoka a lesa za zády. Pospávám, vzduch je zde tak silný…

Zešeřelo se. Budí mě hlas poustevníka. Zve mě na kávu. Kolem běhá fenka a přišly se podívat i kočky. Divím se, že je nehoní, dozvídám se, že kočkám pomáhala vychovávat koťata. Kočky zase hlídají slepice. Neuvěřitelné.

Vstupuji do dřevěnice původně z první republiky, upravené do 21. století. Vítá mě místnost obložená dřevem vybavená kamny, rozkládací pohovkou, stolem a lavicí. Jednoduché zařízení, vše zbytečné bylo odsunuto do nebytí. Všude dřevo a vše ze dřeva, jiný materiál nevydrží vlhký podzim a tuhou zimu.

Pijeme kávu a mlčíme. Není proč mluvit. Je zde pohoda a klid. Místo televize obrázky z lesa. Pozoruji svého hostitele. Štíhlá postava, vyholená opálená hlava, knír, plachý úsměv na tváři, jemně vousatý, bosé nohy v sandálech, holé silné ruce, drobné dlaně.

Provádí mě do patra. Otvírá se místnost pro spaní dalších čtyř lidí, pak i malá pro ranní kávu s velkou verandou. Koukám z výšky na potok a stromy kolem.
Loučím se stisknutím ruky. Fenka na mě zvídavě kouká. Odcházím s pocitem příjemně stráveného času.

A jaké poučení?
Práce s hlínou a zvířaty, život v přírodě bez televize s tichými večery a ranním buzení kohoutem. Stromy a čistý vzduch.

PŘEPYCH V EVROPĚ 21. STOLETÍ