Broukám si s Jarkem

lampička na nočním stolku
se pere s ranním rozbřeskem o zásluhy
a ty ses také zapomněla vypnout ze zásuvky
když jsi na mě sáhla

celým tělem mi projela bolest
jak od žihadla
ale
žádné slzy
žádný nářek
jen tlumený výkřik do polštáře
a ještě k tomu
tvůj

tu chvíli si pamatuj
ulož ji k minulým a dobře ji slož
aby zbylo místo na nové

bylo by bláhové
myslet si
že každá bolest bude vždycky podmanivá

právě teď si ale broukám s Jarkem
dokud se zpívá…

tvé prsty zabrnkaly po paměti
lampička zhasla
zůstalo jen rozednění
a já mám pocit
žes ho schválně vyhrát nechala

hodíme se do gala
a abychom se mohli opět setkat
rozejdem se na okamžik
do svých dní

večer už bude zase jenom jeden

co nejblíž u zásuvky
budeme čekat
až se rozední