Dušičky

Včera byly dušičky,
vnímala jsem je tiše.
V očích naivita holčičky,
ve snu jistota nalezené skrýše.

Včera byly dušičky,
u Tebe v náručí jsem se hřála.
Ve tváři barva jilmové kočičky,
v jistotě najít smrt si přála.

Včera byly dušičky,
šťastná jsem byla.
Smrtí zbrocené na sobě šatičky,
poslední vteřiny ona bytost žila.

Včera byl mrtvých svátek,
jsi mou opojnou mýtinou.
Ze šatů přes oči šátek,
stala se zázračnou květinou.

Včera měla svátek i Jana z Arku,
tvými úpony se, lásko, proplétám.
Byla lilií v růží parku,
nevěrou, zlobou, bolestí rozkvétá.

Co je realita, co je sen?
Srazíš mě na kolena,
pak u sebe chceš mě jen.

Že prý nevíš, co je láska,
já po boku tvém chci být.
Políbíš mě, až oheň ve mě praská.
Proč nechceš ke mně cítit cit,
Proč pro mě nechceš žít?