Setkání

Setkání

Já říkám vám, Stradová, Bůh si to žádá.
Náš Rudolf je nemocný syfilitik.
Že vzít si vás nechtěl? No,to buďte ráda.
Šest dětí s ním máte? To není váš hřích.

Že děti jsou nemocné? No. A vy také?
To Rudolf vám strašlivé dědictví dal.
Držte se od něho. On již brzy zkape.
Včera se v ložnici zle pobodal.

Znám krále mnoho let. Rád jsem jej míval.
Od mládí sdílím s ním dobré i špatné.
Nemoc jej poráží. Není, co býval.
Matyáš do trůnu drápy své zatne.

Bojí se lidí. A bojí se samoty.
V košili na lůžku sedí a čeká.
Potom se rozzuří. Na mne a na sluhy.
Vše, co má po ruce, po lidech metá.

Divoký, zběsilý. Jak bouře letní.
Potom zas nešťastně o lásku brečí.
Jen mezi sbírkami. Tam se vždy zklidní.
Miluje obrazy, sochy a věci.

Nechoďte za ním. Já znovu vás žádám.
On jen se zas rozzuří. Nemá vás rád.
Já vím, že máte jej ze srdce ráda.
Jen jemu je přisouzen ten pražský hrad.

Domovem. Vězením. Zamčeno všude.
Matyáš do Prahy chystá se k nám.
Všichni jen čekáme, co s námi bude.
Až zemře náš Rudolf. Král Český. Náš pán.