Poslední barevný let

Běžím, válím sudy, kotrmelce, utíkám
funím, skáču lehce, sprint a přesto nestíhám.
Běží ke mně kůň, tak koni prosím stůj!
Na hřbet mu hbitě vyskočím a je můj.

Kůň křídla roztáhne, párkrát zamává, letíme.
Krajina pod námi zmenšuje se, štěstím vrníme.
Pixličky lidských obydlí, jak model pro děti
malinká autíčka je z výšky sotva viděti.

Před námi nafoukl se růžový mrak
v letu předhání nás nádherný drak.
Otočí se, mocně odfrkne zlatorudý oheň
koníčku můj leť, draka rychle dožeň.

Společně s drakem já i můj bílý kůň
proplouváme mrakem v nebeskou tůň.
Obrovské stříbrné vážky nás doprovází
průhledné duhové míče po nás anděl hází.

Sníh bílých a nachových květů sype se k zemi
usmívám se, ba i směji a tak blaženě je mi.
Splyneme s oblohou, boty padají, mám bosé nohy
šaty dolů vlají, letím na věčnost božský a nahý.