Nejistota

pod vrstvou medu
kostky ledu
roztavit je
nedovedu
ačkoli žár mých citů
stále sílí
pro tebe zůstávám
jen hoch milý

den co den
uspět se snažím
prilepen k tobě
sladkou touhou
jako dítě
před vitráží
dát cokoli
pro chvilku pouhou

divné cesty
k lásce vedou
nespočet tunelů
v termitišti
člověk touží
žíti ve dvou
neb láká jej vše
co se blyští

však ne vždy
je obleva plná květů
a vonící
rajskou zahradou
někdy led
jen pustinu skrývá
kde naděje v lásku
neplanou

tak obávám se
příštích chvil
zda-li obejme mě
prázdnota
a polibek hořký
jak černobýl
srdce smutkem
omotá