Člověkové

Bleděmodrá záře toho tělesa
z hvězdné oblohy k Zemi klesá.
Pohleďte lidé stroji do očí
které nám hlavu blahem roztočí.

Nechte se unést vesmírem
svobodném, ne však jediném
za sebou zahlaďte stopy
jež laserový déšť zkropí.

Nenechte si ukrást svoje já
pocit strachu a nudy nic nedává
začněte se hlouposti smát
berte život, jak má se brát.

Nesmírný vesmírný sen je pes
jež kousne možná už dnes
nečekejte, až přiletí těleso
jsme lidé, jsme přece maso.

V temném nekonečnu jediní jsme snad?
Vraždíme se, přesto každý má něco rád
vždyť rádi jsme zde na Zemi
a přesto se nebráníme smrti
jednou na nás něco vletí
hrůza, co nás zabije.
Nezničí nás stroj cizí
jehož oči se už diví
zahubíme se sami
zbytečnými válkami.

Jsme pokladna biologických divů
duší krásných i podivných zjevů
jsme hrdí člověkové.