V reji natěšených octomilek

zas jsem tě pohladil
a ucítil ten výboj pod tvou kůží

teď už mě tvoje ruce nezadrží
a koneckonců
asi ani nechtějí

můžeme oči nechat na reji
natěšených octomilek
jež přilákalo sladko našich slůvek
a pak si pohled vezmem zpátky
aby byl přitom
až zaboříme ústa do borůvek

čím to
že pokaždé jsou znovu ojíněné
když kutálí se celou věčnost
mlýnkem našich těl?

být octomilkou
asi bych odletěl
protože tady se nic nepokazí

ještě trochu udýchaní díváme se na obrazy
na nichž staří mistři
zkoušeli si namalovat lásku

jsou to skvostná díla
milování ale v našich očích neobstojí

je jen na obrázku