anima racionalis...

občas zanícení které pociťuji přeměňuji v radostný vnitřní poklid...
» autor: enigman
sluneční svit slábne
a z jasného rána
se stává vlhce mlžnatý den
mraky táhnou ze severu
a zahalují horu šedým závojem

vypadá jako mlha
taková co možná stoupá ze země
i když zrovna teď
je těžké rozeznat vlhko
které stoupá
od toho které klesá

svět je obdivuhodný

víte Yamatai
že existují bytosti
s očima na plecích
protože jim chybí hlava
a třeba i tací
co se živí pouze vůní
jistých plodů
a když se od nich vzdálí
tak zemřou?

usmála se
příteli vy si ze mě střílíte...

ba ne
ta vůně mi připomíná vás
zneklidňující
sídlo dlouhého šepotu
i neslyšného dialogu
schránka sil
neovladatelných myslí
poklad tajemství
vyzařovaných z bezpočtu dalších
které přežily ty
co je ukryli

svérázná
s gesty mystického vytržení
žhavá ve své vášnivosti
přitom lidská a dobrosrdečná
ve své pozemské přirozenosti
břitkého ducha
i obezřetná liška
schopná od srdce se zasmát
vytvořit plodné napětí
i nastolit výmluvné ticho...
Tipů: 19
» 22.10.13
» komentářů: 7
» čteno: 791(18)
» posláno: 0


» 22.10.2013 - 08:21
V lese se taky chvilkama živím vůní. Vůní přírody :)
» 22.10.2013 - 08:31
Řekla bych, že mám plodná napětí ráda, můžu totiž očekávat cokoli...
» 22.10.2013 - 08:44
...výmluvné ticho řekne své!
» 22.10.2013 - 09:17
Skvěle. ST
» 22.10.2013 - 19:32
krizekkk
Mno, píše ti to.
» 23.10.2013 - 10:37
...hupky na houby...rostou...***
» 31.10.2013 - 20:54
když se točíš do kola, pořád a pořád - zatočí se ti hlava... upadneš, řehtáš se a stejně, když se ti svět přestane točit rychleji se zase roztočíš... víš proč??? protože tančit se dá v každém okamžiku...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: jak otupit ostří... | Následující: honácká...

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku