Po úbočí
Věnováno všem, kdo stoupají na Horu života (a občas mají sto chutí s tím seknout)
» autorka: Bastet |
Dlouhá je pouť po úbočí
v nekonečnu serpentin
zabloudí, kdo zavře oči
Snazší prý je dolů skočit
snů se zbavit, lží i vin
Nohy ač máš rozedrané
neboj se, jdi světlu vstříc
chladnou nocí, mlžným ránem
Co stát se má, to se i stane…
Jen pověz mi : Co je víc –
cíl anebo cesta k němu,
díky které můžeš zrát?
I bez cizích rad, babských sněmů
věř zákonu nepsanému:
není zisků beze ztrát
Nefňukej, že platíš draze
za lásku, smích, každý vdech
Zhojí se, co přešlo mrazem
a svět – znova v rovnováze –
s sebou nesem na bedrech
v nekonečnu serpentin
zabloudí, kdo zavře oči
Snazší prý je dolů skočit
snů se zbavit, lží i vin
Nohy ač máš rozedrané
neboj se, jdi světlu vstříc
chladnou nocí, mlžným ránem
Co stát se má, to se i stane…
Jen pověz mi : Co je víc –
cíl anebo cesta k němu,
díky které můžeš zrát?
I bez cizích rad, babských sněmů
věř zákonu nepsanému:
není zisků beze ztrát
Nefňukej, že platíš draze
za lásku, smích, každý vdech
Zhojí se, co přešlo mrazem
a svět – znova v rovnováze –
s sebou nesem na bedrech
Tipů: 33
» 21.10.13
» komentářů: 11
» čteno: 678(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.10.2013 - 18:33
Ano, na bedrech nesem celý svět, ale když se narovnám, rozpřáhnu ruce ke slunci a zhluboka se nadechnu... tak snadno se nevzdám! :-)
ST
ST
» 21.10.2013 - 18:45
krizekkk
Máš st.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: To jenom oči | Následující: Vzpomínka na Korfu