Deprese
poslední dva dny
» autorka: whiolet |
Už zase prosí,
ať jí dám šanci.
I když byla pryč dlouhé měsíce,
věděla jsem, že se vrátí.
Už je tu se mnou,
v jedné posteli.
Škrábe mě po zádech,
a tiše naříká.
Jsem jako svázaná,
bojím se promluvit.
Hladí mě po vlasech,
a zpívá, o mé bolesti.
Už zase pláču,
s ní ,v jedné posteli.
Už skoro nic necítím,
v hrudi mám díru, a ruce od krve.
Jsem zajatcem,
mé zvláštní kámošky.
Myšlenky co mi jsou jindy cizí,
dnes lákavě zní.
A střepy v mojí ruce,
mě děsí...
ať jí dám šanci.
I když byla pryč dlouhé měsíce,
věděla jsem, že se vrátí.
Už je tu se mnou,
v jedné posteli.
Škrábe mě po zádech,
a tiše naříká.
Jsem jako svázaná,
bojím se promluvit.
Hladí mě po vlasech,
a zpívá, o mé bolesti.
Už zase pláču,
s ní ,v jedné posteli.
Už skoro nic necítím,
v hrudi mám díru, a ruce od krve.
Jsem zajatcem,
mé zvláštní kámošky.
Myšlenky co mi jsou jindy cizí,
dnes lákavě zní.
A střepy v mojí ruce,
mě děsí...
Tipů: 24
» 17.10.13
» komentářů: 13
» čteno: 949(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.10.2013 - 08:12
ale prosimtě...střepy jí hoď na hlavu a nakopni do prese...však ona to unese...
» 18.10.2013 - 20:32
Rozumím Ti. Znám to. Léčím to fyzickou prací na vzduchu. Hodně štěstí:-)
ST
ST
» 19.10.2013 - 18:10
Na depresi represi - procházku, sport, společnost. Jen ne samota "ve dvou"!
» 19.10.2013 - 18:18
hloubavá: ja vimm spolecnost je nejlepsí jsme kamosky víc nez osm let , jenze vecer...kdyz je tma.....
» 08.11.2013 - 21:57
S některými návštěvami je nutno vyrazit dveře, ještě než si stačí sednout, natož je pouštět pod peřinu. Pomoc může i vhodný neživý bodyguard: kniha, hudba a nebo i zdejší modro...
» 25.02.2014 - 03:39
taky za mnou chodí, ale už ne tolik jako dřív.. řekl bych.. ale že o to víc mne to překvapuje.. jsem pak pár dnů nepoužitelný..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jako tělo bez duše... | Následující: V srdci mém