Bez názvu

Kdysi dávno žili Keltové, dávno předávno tomu je, co si povídali pohádky. O lesních vílách, vlcích, o srnách. Už tomu je mnoho let, co strašili děti, obry lidožrouty. Kampak se poděla stará tajemství? Když je chceme najít, klikneme na Google a je to, už nám nic neříkají knihy. Opravdu? Ale ne! Vždyť to není tak zlé, jak říká společnost. Mnoho lidí čte a dává přednost tajemnosti a vůni knih, před hlukem počítače. Bohužel, už není tolik lidí (nebo spíš bláznů?), co jdou ven a sehnou se k mokré zemi, aby zvedli spadlý list, namířili jeho vrub ke slunci a kochali se jeho barevnou krásou. Už je jich málo. Přece dřív každé dítě obdivovalo přírodu, její krásu, něhu i krutost. A dnes? Místo toho, aby šly ven, tak si sednou k počítači a řeknou: „Co venku mami? Vždyť je zima, a pokud chci vidět přírodu, tak to slovo ‚příroda‘ hodím na Google, dám hledat a ukáže se mně plno krásných pictů, tak co venku?“ Možná to je pravda, tak napůl, na třičtvrtě nebo víc? Nejsem si jistá, ale čím jsem si naprosto jistá, je to, že málo lidí uvidí zelené světlo polární záře, málo jich uvidí červené slunce vstávat, lesy plné mlhy, polorozpadlé kmeny stromů, těch pár zdí, co zbylo z historie hradů, málo jich uslyší krkavce a kukačky bez toho, aby v pozadí hlučel počítač. Mám trochu strach, že počítač předčí vše ostatní, ale ten strach je doufám zbytečný, vždyť všichni blázni nemohou umřít, aspoň ne najednou. Ale tak počítač je vážně skvělý vynález a také dobrý, ale jako vše dobré se dá zneužít. Musíme být trochu napozoru, protože počítač je dobrý sluha, ale špatný pán!