Korálky

Zuj si hlavu z botičky
vnímej ten nevšední svět
a navlíkej dřevěný korálky
co obrátí tě v tvůj střed
který jsi tak dlouho hledal
pupek světa je tvůůůj…
tak prosím už nečaruj
na klavír raděj preluduj
miluješ svý čepičky na hlavách
vlaky, který vykolejí v drahách
koleje dál do světa i nadsvěta vedou
v nový země i podzemí tě zavedou.

Svět dokola se kolem kutálí
čepičky, klavír, boty i hlavy
pozřou tě lidí davy
už dávno jsou tady
korálky maj navlečený
choroby zavlečený…
člověk je však povznesen
letí nebem
živ je chlebem
otáčí se za medvědem.

Zvoní jeho sny o létání
letargie štěstím zavání
neprosí o pozvání
na výlet do nostalgie.

Medvědi jdou do války
přetrhli si korálky
a já si znovu lítám
ve svý fantazii
než se zcela
rozkutálím.