Tak trochu melancholie
Monika Nedbalová
» autorka: Monysek24 |
Při večeru po setmění,
za mlhavého orosení,
oka mžourám v polobdění,
při smutečním opojení.
Proudy moře kanou po tváři,
na nebi žhnou miliony hvězd,
však pro mě již žádná nezáří,
pro mě zhasl celý můj svět.
Svět můj byl halen v ženské kráse,
oděn v bohamíru mládí,
srdce místo krve ponořené v lásce,
v lásce, co hořkost světa ústy sladí.
za mlhavého orosení,
oka mžourám v polobdění,
při smutečním opojení.
Proudy moře kanou po tváři,
na nebi žhnou miliony hvězd,
však pro mě již žádná nezáří,
pro mě zhasl celý můj svět.
Svět můj byl halen v ženské kráse,
oděn v bohamíru mládí,
srdce místo krve ponořené v lásce,
v lásce, co hořkost světa ústy sladí.
Tipů: 9
» 14.10.13
» komentářů: 4
» čteno: 684(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 15.10.2013 - 16:33
vanesa: no, už by to chtělo :(
BETA: svítí a nesvítí, je to jak na kolotoči:) Děkuji
Kajuta: děkuji, zkouším experimentovat :D
BETA: svítí a nesvítí, je to jak na kolotoči:) Děkuji
Kajuta: děkuji, zkouším experimentovat :D
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Podzim | Následující: Přítel, co pomůže