Kandelábr

Už dní se a ty ještě spíš,
spíš a teple voníš nocí-
tou nocí lahodnou, v níž
vášeň tvojí kandelábr krotil,
když rozesmátou tváří,
do skel našich zářil,
a když smál se,
ruměnci v tvém líčku,
a když oblékal tě-
v spikleneckém svitu-
ve zlatavý šat-

a tu touha má se dala v let,
když jsem to roucho zlatý-
chtěje marně ho z tebe svléct-
dychtivě prsty hladil-

pak ale hořák ten kdos zhasil,
den po špičkách se vedral do dveří,
a tys pozbyla ty zlaté šaty-
a já pozbyl jsem to zlaté mámení...