Možná později

V tvém smutku, paní Mandragory
je příběh, co sotva cizí zná
tak s lhostejností, bez pokory
meč třímá ruka námezdná
Kol cest kde kvetla divizna
krok veden vůní šalvějí,
kdo pamětliv, ten nepřizná
dnes, zítra. Možná později

Byl snad Rhodos, vášní chorý,
tou kolébkou kde vznikla hra
až lásky řeka strhla vory
i stromy kde plod nedozrá
pro sykot hadů, bystrozrak
To bůh Pan šlápnul s nadějí
v rozpadlé archy záchran vrak
Vypluje? Možná později

SILENTIUM znak na prapory
kde útěchou je prošlá mzda
a ticho, rovnající spory,
jak smělec vzal, tak odevzdá
Je svědkem píseň dvojhvězdná
list veršů v pěně peřejí
a sny, strach které budí. Zda
dosud bdíš? Možná později

až nahlédnu zas přes závory
kde značky vstupu chybějí
Čas půjč mi, paní Mandragory,
nespěchám. Možná později…
*