Náš koncert v Rudolfinu

opět jsme vyprodali Rudolfinum
já a ty

čas představení naší kantáty
se kvapem blíží
dirigent nervózně pohrává si s taktovkou

uzavřen ve své plachosti
do publika se neohlíží

pomalu obnažuji klaviaturu
podvědomě hladím hřbety prstů klávesy
a sbírám na povrchu jejich chvění

v té chvíli večer podobá se rozednění

probuzené struny se protahují
a na špičkách se snaží dosáhnout
o oktávu výš

ani ty
pozorný posluchači
zatím nic neslyšíš

ty jemné tóny dosáhnou jen ke mně
když ucho přiložím na rezonanční desku

taktak to stihám do odlesku
náhle vztyčené taktovky
jež posílá mé ruce
vzrušeně se zarýt do kláves

nikdy to nebylo jako dnes

vlastně
nikdy to není stejné

na koncert pro lhostejné
by byla škoda notového papíru

otevřené oči mě vrací do víru
strhujícího finále

uvolněné tóny poletují po sále
a překotně se snaží uchytit
v akordu
který je bude chtít

přichází andante
a moje ruce nedočkavě přejíždějí
z bílých kláves na černé

ne
vůbec nejsou nevěrné
je pouze nejvyšší čas přejít aspoň
o půl tónu výš

možná to uvidíš
když otevřeš na chviličku víčka
uzamčená rozesněnou sponou

byl to krásný koncert

Rudolfinum plné
pan dirigent skvělý
stejně jako my dva

za oponou