chtěl jsem na ni zapomenout…

sedím na břehu řeky Gelion
nedaleko se tyčí strom
jehož název si vybavit nedovedu
v kalné vodě plují kusy ledu
nutí mne myslet na čas
z dávných dob
dle Hérakleitova příměru

náhle se mne zmocnil pocit
prý se to stává ve chvílích únavy
že jsem ten okamžik už zažil
někdo se objevil

začala si pohvizdovat
což mi připomnělo
jedno zmizelé zákoutí
zatímco ona promluvila
trochu vzdáleným hlasem

na tom místě
jste měl manšestrové sako
z kapsy vám čouhalo
obyčejné plnicí pero
ale se zeleným inkoustem
četl jste Dona Quijota
a kouřil Chesterfieldky

předstíral jsem vyrovnanost
jestliže se mi o vás zdá
víte přirozeně totéž co já
milá Šugum
je-li toto setkání jenom sen
oba jsme snílci
možná přestaneme možná ne
ovšem teď je samozřejmé
že jsme skuteční...