Proč já doufala?

Chtěla jsem lásku svou Ti dát,
chtěla jsem, ať mě máš rád.
Tak krásně jsem se s tebou měla,
a tomu, že by to skončilo,
věřit jsem vůbec nechtěla.
Teď ty jsi šťastný myslím
a já se zase trápím,
naši vinou teď po večerech brečím.
Proč brečím?
protože milovat jsem Tě začala,
do hlavy jsem si Tvůj úsměv, tvoje oči..
jak nožem do dřeva vyryla…

Na tomhle světě jsi mi úsměv vykouzlil hlavně ty,
proč to, že jsem s Tebou chtěla být byli jen moje sny.
Proč v mé hlavě si byl den, co den ty,
i když jsem nevěřila, že někdy Tě přestanu najednou mít.
Tak proč jsem pořád doufala, že mohli bychom šťastni být.