pamatuji si...

stojíš s mučenkou
a já tě vidím
tak jak tě ještě nikdo neviděl
s mlčenlivou tváří
indiánských rysů
podivně vzdálenou
za hořící girlandou

pamatuji si
tvé jemné ruce
co ovládají umění
splétání kožených řemínků
a oči co dokáží pozorovat nehnutě
vonící snítku majoránky

pamatuji si
tvůj hrnek z vypálené hlíny
a vlasy se stejnou barvou
obé zdobené mayskými symboly
poblíž těch rukou

pamatuji si
okno zakryté zdobnou rohoží
s motivem jezerní krajiny
tvůj pomalu plynoucí hlas
usazený v říši pobřežní oblasti
v kterém se neozývaly
ty dnešní nesrozumitelné zvuky

pamatuji si
tvou divokost domorodé ženy
předchůdkyně a vzor urozených dam
na které se pějí chvalozpěvy

pamatuji si
jak jsem dospěl
v ten podvečer po parném dni
kdy obloha zčernala
jako školní tabule
a stromy byly jako já
zcela větrem poblázněné
a tys řekla
můj milý dnes ještě ne
jsme předurčeni
k cestě osamocené
až na věčnosti
se spolu sejdeme...

a nebo radši dnes
přijď až odbije večer..