Motýl...
...a žiletka
» autorka: Anjesis |
Na dolní straně předloktí mi přistál motýl.
Zachvěl se bolestností, a pergamenová křídla se vpila do nitra mé kůže, že po nich zbylo jen něco málo krve po jejich krajích.
Je to velmi zvláštní druh.
Vyřezán žiletkou, křídlem, jakoby těsně míjel moji žílu, sedí a odpočívá, ospalý po plačtivé noci z jakých pobolívají tak strašně moc oči.
Je bez tykadel… možná proto snad ztratil směr, a zoufalý, rozhodl se nechat vrýt do části jedné, ještě zoufalejší ženy.
Zkrvavený.
Neboj se, je to jen motýl…
…nekouše.
Zachvěl se bolestností, a pergamenová křídla se vpila do nitra mé kůže, že po nich zbylo jen něco málo krve po jejich krajích.
Je to velmi zvláštní druh.
Vyřezán žiletkou, křídlem, jakoby těsně míjel moji žílu, sedí a odpočívá, ospalý po plačtivé noci z jakých pobolívají tak strašně moc oči.
Je bez tykadel… možná proto snad ztratil směr, a zoufalý, rozhodl se nechat vrýt do části jedné, ještě zoufalejší ženy.
Zkrvavený.
Neboj se, je to jen motýl…
…nekouše.
Tipů: 15
» 28.09.13
» komentářů: 4
» čteno: 678(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 01.10.2013 - 10:49
mě napadlo že motýl na to jak je křehký je téměř nesmrtelný...a tak je to i s námi,jsme křehcí ale vydržíme -musíme-pro ty kteří se těší z naší krásy...já se těším z Tvých básní...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Dopis na rozloučenou | Následující: mám být...