Den, kdy nešlo nikam utéct
...
» autorka: Aaliyan |
Trochu pláč
a tak dvě, tři slova
za křivdu,
že slunce svítí
jen vybraným
do kscihtu
naplivat pravdu,
aby nešla smýt
ze zdí, kde
donedávna dýchaly sny
Dnes jim život ustlal hroby.
Od pláče umytý stůl
TAK NASYP NA NĚJ DALŠÍ POPEL
a z jeho zrnek
pomalu poskládám
zpět své tělo
Sami jste viníky prázdných ulic!
Rvačka o kartu
kterou strčíš pod jazyk
a za půl hodiny
bude líp
bylo líp:
Proletěla skrz nebe
(bylo příliš řídké)
a v pekle upálila ďábla
nezbylo nic, než
udělat si vlastní místo
kde žít.
a tak dvě, tři slova
za křivdu,
že slunce svítí
jen vybraným
do kscihtu
naplivat pravdu,
aby nešla smýt
ze zdí, kde
donedávna dýchaly sny
Dnes jim život ustlal hroby.
Od pláče umytý stůl
TAK NASYP NA NĚJ DALŠÍ POPEL
a z jeho zrnek
pomalu poskládám
zpět své tělo
Sami jste viníky prázdných ulic!
Rvačka o kartu
kterou strčíš pod jazyk
a za půl hodiny
bude líp
bylo líp:
Proletěla skrz nebe
(bylo příliš řídké)
a v pekle upálila ďábla
nezbylo nic, než
udělat si vlastní místo
kde žít.
Tipů: 16
» 27.09.13
» komentářů: 7
» čteno: 639(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.09.2013 - 17:18
přemýšlím nad čím pláče ten stůl tady...věřím na záhady a na světlé zítřky...!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zářiví umírají první, protože září jinak než je povoleno | Následující: Daň z odpočinku