Vše jde do kytek

Často teď bývám úplně sama,
a cítím se jako kůl v plotě,
to ale není žádná fáma,
že žiji takhle osamotě.

Najednou se mi, vytrácí,
to nejlepší, co mě kdy potkalo,
mě teď srdce tolik krvácí,
a tohle všechno velkou ránu zarylo.

Rozum mi radí, ať vše ukončím,
a jsem opět v pohodě,
ať se dál už netrápím,
a zas se cítím svobodně.

Jenže je to mnohem těžší,
než jsem si myslela,
jen tak se to nevyřeší,
i kdybych se rozkrájela.

Stačilo by pouhé slovo,
a hned by bylo vše lepší,
je to vše těžké jak olovo,
tak snad se to brzy vyřeší.

Ze všeho nejvíce si přeji,
aby se to urovnalo,
hlavně zas našli cestu svoji
a vše nám zase vesele klapalo.

Bojím se o to nejmilejší,
co doposud jsem měla,
nikdo mě však neutěší,
že neztratím svého anděla.