Starý smutný kolotoč» autorka: Lilith |
Ve stodole zapomnění
kolotoč smutný
musí hnít
pavučinou protkaný
jak hedvábná
špinavá krajka
rozpadá se
a práchniví
prachem obrostlý
sám sebe se leká.
Barva sloupaná
z dřevěných koní
pára z jejich nozder
načichlá lakem
chtěli by běžet
krajinou
volní
hřívy lesklé
závodit s vlakem
až vylétnou jiskry
rýt zem kopyty
jsou však přibití
k podlaze chatrné
kde navždy nežít musí.
Autíčko bez motoru
tak opuštěně
o pomoc volá
roztočte moje kola!
Chci poznat cizí země
prosím sundejte mě!
A tramvaje vagónek
kam se děti sotva vejdou
nikam s ním nepojedou
jen zvonek mu ukradnou.
Namyšlený kohout
pyšný na svou dřevěnost
trapný a němý
má na kolotoč zlost
chce vykokrhat světu
že on šéfem je tu.
A smutný kolotoč
vrže a naříká
motor zarezlý
klouby ho bolí
chtěl by promazat
roztočit se
rozesmát
a už se nikdy
nezastavit
snad.
kolotoč smutný
musí hnít
pavučinou protkaný
jak hedvábná
špinavá krajka
rozpadá se
a práchniví
prachem obrostlý
sám sebe se leká.
Barva sloupaná
z dřevěných koní
pára z jejich nozder
načichlá lakem
chtěli by běžet
krajinou
volní
hřívy lesklé
závodit s vlakem
až vylétnou jiskry
rýt zem kopyty
jsou však přibití
k podlaze chatrné
kde navždy nežít musí.
Autíčko bez motoru
tak opuštěně
o pomoc volá
roztočte moje kola!
Chci poznat cizí země
prosím sundejte mě!
A tramvaje vagónek
kam se děti sotva vejdou
nikam s ním nepojedou
jen zvonek mu ukradnou.
Namyšlený kohout
pyšný na svou dřevěnost
trapný a němý
má na kolotoč zlost
chce vykokrhat světu
že on šéfem je tu.
A smutný kolotoč
vrže a naříká
motor zarezlý
klouby ho bolí
chtěl by promazat
roztočit se
rozesmát
a už se nikdy
nezastavit
snad.
Tipů: 14
» 26.09.13
» komentářů: 18
» čteno: 863(15)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Hostina vizí
» 26.09.2013 - 19:14
krizekkk
ST
» 26.09.2013 - 19:45
Přijde mi to celé jako metafora k některým lidským životům, anebo aspoň k některým etapám života.
ST
ST
» 28.09.2013 - 10:40
vanesa: Skutečně jsem v představách viděla ten zapomenutý chátrající kolotoč... ale možná tu představu vyvolal i záblesk vzpomínky na ztracené dětství... :-)
» 16.01.2016 - 21:41
Jůů, je v tom kus nostalgie a moc se mi to líbí. Laková pára, přibitá svoboda...juj, opuštěné autíčko bez motoru a jeho volání (to je něco pro mě, je to milé), pak ten nafoukanej kohout, hi hi. :) Někdy je krásné oprašovat, přišlo mi velmi vhod. Sezvat děti a nejlépe ho po generálce osedlat. :)
» 16.01.2016 - 21:45
1
Kajuta: Jůůů, děkuji za milou návštěvu u starého dílka, mám radost velikou, jo, já bych klidně sedla i na zaprášenej rozvrzanej kolotoč na koně nebo do autíčka a vůbec se nemusí ani točit, jen pro ten báječný pocit nebýt chvíli dospělá ;-))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Souznění | Následující: Život bez oken