Petr Stojan - psáno 7.11.1979

Petr Stojan
psáno 7.11.1979

Seber
zašlápnutý květ
z dlažby velkoměsta
a vrať ho lukám ke vzkříšení!

Bílá stěna pokoje uhrančivě bije do očí
V samotě smutek pěstuje v květináči
A v rohu jako v horečce zápasí
pavouček s velkou kořistí

Ztratil jsem tě v davu na nároží
Pár bot č. 43
nastupuje do tramvaje jedoucí ke Strahovu

Ze zubního kalíšku
upíjím Vodku
zdravotně nezávadnou tekutinu
čistě desinfekční

Ráno je mlhavé
za rouškou
tylu
Na seřaďovacím nádraží
tlučou kola o výhybky
a z pantografů elektrických lokomotiv
srší jiskry
žlutofialové kapky jako z ohňostroje
na slavnostech
Na vařičích vře voda na ranní kávu
a na dvoře popeláři plácají do popelnic
a hlasitě se smějí

Ztratil jsem tě v davu na nároží

Mhouřím oči
zaslepené chtěním
do jitra
a elektrické impulsy odečítají
kroky života
Klikatě
dětskou rukou
na protější zdi je napsáno
- Miluju tě -
a podpis chybí
Z komínů stroupá růžový dým
přezvěst
absolutního klidu

Zpráva z ranních movin:
- Opilý kapitán A.K, plavební společnosti KANÁL
potopil včera v poledne parník.
Nikdo z cestujících se nezachránil.
Nad Národní třídou v odpoledních hodinách
přeletěl okřídlený muž.

Hledím soustředěně
na Picassův obraz
a dívka s jedním prsem
a zadkem na hlavě
na mne kývá
kubistickou rukou
abych se převtělil
A na mne padá tíha všech nastávajících rán
vtírajících se do polštářů