Cesta

Není návratu z mojí cesty,
je osamělá a dlouhá,
jdu protože nemám na výběr
a mé kroky vede touha.

Vím, kam vede tahle cesta,
do náruče osamění,
přesto nechám se jí vést
a zakopávám o odpuštění

Modlila jsme se stokrát
a doufala, že mě vyslyší,
ale bůh zřejmě
mé modlitby neslyší.

Jdu šeřícími se zahradami
a trhám zvadlé květy,
snažím se najít vysvětlení
proč čas tak neúprosně letí.

Ta cesta se zdá nekonečná,
ptala jsem se proč a bůh se smál
a i když už jsem unavená,
musím jít stále dál a dál.

Jdu za dlouhých černých nocí
a už nemám co ztratit,
musím pokračovat v cestě,
neboť není kam se vrátit.