Záři, ty bláznivý démante (epilog)

Tentokrát jsem neuháněl vlakem ku Praze, nýbrž se zadarmo svezl ostravskou tramvají, na kteréž se dalo kromě čísla, zahlédnout i hrozivě vypadající nápis SMOG!!. Tento nápis se tváří velmi vážně, a ono to ve skutečnosti opravdu vážné je. Stačí se podívat kolem sebe, nebo se třeba jazykem otřít o patro a ucítíte jak to "drhne". Při cestě tramvají mi na mysl přišel název jednoho stařičkého pinkfloydovského alba Obscured By Clouds (Zahaleno v mracích) a taky mě napadlo, zda by dnešní vzácná návštěva, jež do Ostravy přijela až z Austrálie, se třeba nechtěla po koncertě zadarmo projet tramvají noční Ostravou.

The Australian Pink Floyd vznikli v roce 1998 v Adelaide jako revival kapela, kterých je na světě tisíce a zřejmě by nikdy z tohoto šedivého průměru nevyšli, kdyby se neodstěhovali do Londýna. A ještě jedno štěstí je potkalo. Všimnul si jich sám David Gilmour, který je začal podporovat a dokonce zvát na své koncerty. Měli dokonce tu čest hrát na oslavách Gilmourových narozenin.

Časem se jméno Australian Pink Floyd stalo pojmem. Z obyčejné revival kapely se stala tributní skupina pravých P. F. Velmi nadějní a talentovaní muzikanti totiž své řemeslo brali zodpovědně a dřeli doslova notu po notě, pracovali na scénické úpravě tolik příznačné pro hudbu P. F.

Tramvaj zacinkala a z reproduktoru nám ohlásila název příští zastávky. Sport Aréna. Starší paní, sedící za mnou, ohlásila své kolegyni: "Zase nějaký hokej, nebo co..." Vystoupil jsem a zakrátko se ztratil v davu lidí, kteří přišli na to "nebo co..."

Při vstupu jsme všichni obdrželi papírové brýle, a protože jsem technický antitalent, domníval jsem se, že je to jen jakýsi reklamní dáreček. Naštěstí jsem ho nevyhodil. Jednalo se totiž o 3D brýle, bez kterých bych nemohl vidět to, co jsem doposud ještě neviděl. Ale nepředbíhejme. První polovina koncertu byla dosti vlažná, ale hned po prvních tónech bylo mým uším jasné, jaké ozvučení a jakou zvukovou aparaturu tito úžasní "klokani" používají. Naprosto dokonalý kvadrofonní zvuk. Dokonale čistý, přitom velmi hutný. Např. v písní Dogs v jedné části štěkají psi. Štěkot psů byl natolik autentický, že jsme se otáčeli a mysleli si, že na nás Australané vypustili skutečné psy.

Po přestávce došlo na papírové 3D brýle. Obyčejná projekce na plátně se po nasazení brýlí, změnila v úžasný zážitek. Malé prasátko, točící se na plátně se najednou od plátna odlepilo a pomalu plulo přímo proti mně. Zastavilo se těsně u mých očí. Mohl bych se ho dotknout. Stačilo však brýle sundat a prasátko bylo poslušně zpět na plátně.

Program vrcholil. Přibývalo světel a přibývala rovněž intenzita zvuku. Známé laserové paprsky tvořily úžasnou scenérii. Došlo i na skvělý hororový kus: Careful With That Axe, Eugene (Opatrně s tou sekerou, Evžene). V této dlouhé skladbě se v její druhé části ozve strašlivý křik. Naši hlavní aktéři si s touto skladbou opravdu vyhráli. Ponurou atmosféru vytvořili dokonale, ovšem ten strašlivý křik poněkud předimenzovali a nechybělo moc, a většina diváku přišla o sluch.

Program končil. Dva přídavky, na které jsem se těšil, se však nesly ve stejném duchu. Knoflík "volume" byl přetažený. Jímavá kytarová sóla, klávesové efekty, velmi hutná baskytara a díky kvadrofonnímu zvuku, naprosto dokonalé bicí, tak občas v naších uších splývaly v guláš, který už nebylo možno lidským sluchem pojmout. Což byla velká škoda.

The Australian Pink Floyd však nenechali nikoho na pochybách. Není to jen kopie. Je to pojem. Kráčejí dál a dál. Kráčejí po cestě, po které už praví P. F. kráčet nikdy nebudou. Připomíná mi to, jako když otec předá svému synu řemeslo a on svého otce, svého mistra za čas překoná. Doba překotných technických vymožeností tomu velmi napomáhá. Vysekávám poklonu nad poctivou dřinou Australanů. Přiznám se, že jim příliš nezávidím. Být skvělým muzikantem a neustále dřít na něčem, co už někdo vytvořil a nemožnost realizovat sám sebe, musí být pro pravého muzikanta velkou řeholí. Ano, je to jejich byznys, vydělávají na tom a určitě ne málo, ačkoli díky ochranným právům autorů o část svého výdělku zřejmě přicházejí. Je však moc dobře, že tady jsou a díky nim se i mladší generaci dostane příležitost vidět a slyšet něco, co zcela jistě nikdy neviděli a neslyšeli.

Smog neustále drží Ostravu ve své hrozné pasti. V tramvaji se nás chlápci, kteří se vracejí z odpolední směny, ptají, jak skončil hokej. Ano, už je to zase ta normální Ostrava. A ani nikoho ze skvělých Australanů jsem v tramvaji nezahlédl.