Hodiny

Píšu,
protože musím,
protože chci
sdělit
nesdělitelné.
Já, Wirginie Woolfová,
matka, manželka,
šílená.

Píšu.
V pochybách,
v zoufalství,
hledám sílu
k životu
bez naděje
v izolaci
od života.

Píšu
v sevření
stěn
pod dozorem
bdělých očí
okolí.
Sama.
S očima vnímavýma,
s duší trpící.

Píšu.
Jsem jiná,
všechny jsme jiné.
Ženy,
sevřené muži,
poslušné,
zoufalé,
živé bytosti
v akváriu.

Píšu
do tlukotu srdce,
v rytmu
hodin
prázdných slupek
v nekonečných dnech
od nikud nikam.

Píšu
poslední slova.
Pro sebe.
Pro Vás!
Hotovo, dopsáno.
Vše vyřčeno.
Proč žít dál
ty prázdné
h o d i n y ?