Nad námi jsou andělé!

Rozpustil zástupy ledu,
studených slz Země;
voda se postupně přelila
do oceánského síta.

Vybíral kameny
a řasy, které
na něj mrkaly
párem divotvorných očí...

Cítil chlad ve svém srdci,
jako kdyby spolkl
pořádnou dávku Meluzíny,
která se teď prohání
jeho kamennými orgány.

Vůni oblačných vek
pojídaly sluneční paprsky;
dělaly klikyháky
a prostupovaly ven...

Z nitra nebeských bran
bylo slyšet volání
a tóny píšťalek
vábivých andělíčků.

Nad zemí určitě něco je...

...a pokud ne, tak pouhé snění
tuhle myšlenku jenom utvrzuje.

Nad námi jsou andělé!


Déšť je jejich slzami,
a naše slzy jsou
připomínkou
jejich žalu,
v kterém my utápíme ten svůj...