Frajer

Poranil jsi motýla
hebká křídla z blankytu
purpurem se zbarvila
nevzlétne už ke květu

pil jsi lačně z pramene
rty si do něj vložil
pak jsi hodil kamenem
hladinu jsi rozbil

otrhal jsi květy růži
uvadá v své nahotě
nevěří už dále muži
s ostny ve své samotě

potácíš se ve stínu
světla potemněla
snídáš ráno kaši splínu
radost ovdověla

na hrobě tvých citů
čerstvý sníh teď taje
je tma ta bez úsvitu
a ty ? samolibý frajer