Moje hrdost
....
» autorka: whiolet |
Spadla z nebe,
až do sklenice od povidel.
Chtěl jsem jí zachránit
pinzetou na klíšťata.
Trpělivě snášela,
veškeré to moje snažení.
Nakonec jsem vzal nůž,
a namazal jí na chleba.
Neřekla nic,
jen tak si ležela.
Pomohl jsem jí vstát,
sám už nevím proč.
Moje malá srdeční záležitost,
moje hrdost.
Ten kus co mi vytrhli z těla,
a doufali, že se už nevrátí.
Vrátila se,
aby mohla mluvit.
Přišel čas,
nechat jí křičet.
až do sklenice od povidel.
Chtěl jsem jí zachránit
pinzetou na klíšťata.
Trpělivě snášela,
veškeré to moje snažení.
Nakonec jsem vzal nůž,
a namazal jí na chleba.
Neřekla nic,
jen tak si ležela.
Pomohl jsem jí vstát,
sám už nevím proč.
Moje malá srdeční záležitost,
moje hrdost.
Ten kus co mi vytrhli z těla,
a doufali, že se už nevrátí.
Vrátila se,
aby mohla mluvit.
Přišel čas,
nechat jí křičet.
Tipů: 16
» 18.09.13
» komentářů: 6
» čteno: 641(20)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.09.2013 - 22:19
dobrý nápady - povidla, pinzeta na klíšťata, hrdost namazaná na chleba ...
» 18.09.2013 - 22:21
bála jsem se jestli to lidi pochopí, snad uz nemusím když je to tak jasné :D děkuji :)
» 19.09.2013 - 08:57
TAk to jsem ráda, že se zvedla
básnička se Ti povedla
tak povídej a křič)
St
básnička se Ti povedla
tak povídej a křič)
St
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: A tak jsme mluvili... | Následující: Nikdy jsem nechtěla